Hrdina bez patosu

Antonín Kalina

Arťom Korjagin

Komunistické myšlenky a ideje vždy byly základem komunistického hnutí a v českých zemích tomu nebylo jinak. Postava Antonína Kaliny je dokonalou ukázkou toho, jak vypadá život člověka, který je přesvědčeným komunistou a pro kterého tyto ideje nejsou nazpaměť naučné texty nebo mávání vlajkami v průvodu, ale fungují jako pevný morální kompas v nejtěžších životních okamžicích. A právě těch, stejně jako příležitostí prokázat svojí morální sílu, měl Antonín Kalina v životě více než dost.


Narodil se do velmi chudé třebíčské rodiny obuvníka a už od mládí velmi silně vnímal třídní rozdíly první republiky. V mládí vstoupil do KSČ, kterou považoval za ochránkyni zájmů pracujících. Stal se komunistickým funkcionářem a dokonce i zastupitelem v Třebíči. Jako odborář bojoval za práva dělníků a byl za to dokonce vězněn. Stal se trnem v oku tehdejší buržoazie v čele s Baťou a hrdinou třebíčských pracujících.

Právě pro svou nezlomnou povahu a politické angažmá byl také jedním z prvních, kteří skončili v německém koncentračním táboře. Němci moc dobře věděli, že lidé jako Kalina se nikdy nevzdají a nikdy nekolaborují.

A právě tady začíná jedna z nejzajímavějších událostí jeho života.
V koncentračních táborech Dachau a později Buchenwald se mu podařilo vytvořit síť prověřených spoluvězňů na které se mohl spolehnout v případě antifašistického boje. Tato síť pak prokázala svoje kvality na samém konci války. Do tábora začali přicházet noví vězni z táborů, které při svém postupu osvobozovala Rudá armáda a západní spojenci. V ten čas začala největší odbojářská práce Antonína Kaliny. Spousta těchto vězňů byly židovské děti, jejich rodiče buď Němci zplynovali nebo zemřeli při nelidských pochodech smrti. Na ty se Kalina zaměřil.


Vyjednal u správy koncentračního tábora vytvoření speciálního dětského domu, takzvaného bloku 66. Pomocí svých spoluvězňů pro děti sháněl oblečení a jídlo. Zorganizoval jejich vzdělávání a volnočasové aktivity.

Díky tomu, že jako jeden z příslušníků tzv. táborové samosprávy měl na starosti evidenci nových vězňů, povedl se mu dokonalý husarský kousek. Pomocí falšování jmen měnil dětem identitu z židovské na nežidovskou. Když pak mělo dojít k dalšímu přesunu židovských vězňů do vyhlazovacích táborů v srdci Říše, vypadalo to díky Antonínu Kalinovi, že v bloku 66 žádní Židé nejsou.

Více než tisíc dětí tak uniklo jisté smrti a dočkalo se osvobození.


Sám Kalina koncentrační tábor přežil a zbytek života prožil v Československé socialistické republice. Celý život poctivě pracoval a podzim života strávil na zaslouženém odpočinku.

Když ho pak ke konci jeho života objevili někteří z přeživších dětí a ptali se ho, proč se o svém hrdinském činu mlčel, odpověděl prostě, že to co udělal nepovažoval za nic výjimečného a že by to na jeho místě jistě udělal každý dobrý člověk.


Náležitých poct se mu dostalo až posmrtně.

V roce 2012 ocenil Památník Jad Vašem Antonína Kalinu titulem Spravedlivý mezi národy. Tento titul je udělován osobám, které jsou nežidovského původu a přispěly k záchraně Židů před holokaustem.

V roce 2013 o něm vyšla publikace od Stanislava Motla s názvem Děti Antonína Kaliny.

V roce 2014 mu byla 28. října mu prezident republiky Miloše Zeman in memoriam udělil medaili Za zásluhy I. stupně

V roce 2015 byla odhalena pamětní deska na budově bývalé židovské školy v Třebíči

V roce 2017 byla v Galerii Ladislava Nováka v Třebíči otevřena pamětní síň Antonína Kaliny.

V roce 2019 byla otevřena expozice Děti Antonína Kaliny, je součástí Pamětní síně Antonína Kaliny v Galerie Ladislava Nováka.

V roce 2021 byla na jeho počest pojmenována ulice Antonína Kaliny v Třebíči.

Pamětní deska je také umístěna v budově sídla ÚV KSČM v ulici Politických vězňů v Praze.

Antonín Kalina byl příkladem člověka pro kterého ideje solidarity a humanity nebyly jen prázdnou frází ale životním principem. Hrdinské skutky nevykonal pro slávu nebo materiální výhody, ale prostě proto, že jinak nemohl.

Čest jeho památce.

Vytvořte si webové stránky zdarma!