Bytová výstavba za socialismu

Luboš Petříček

Za hlavní vlnu bytové výstavby v Československu se považují roky 1960 - 1980 kde bylo dokončeno 1,4 milionu bytů. Pro porovnání se v letech 1991 až 2000 dokončilo jen 240 tisíc bytů. Dnes je v ČR okolo 4,8 milionu bytů.

První postavené družstevní a podnikové byty se objevily již v roce 1959. A družstevní forma výstavby po dobu příštích třiceti let měla hlavní podíl - 38 % z nově postavených bytů. Již méně známo je to, že na podnikovou výstavbu připadlo 13 % a na rodinné domy celá čtvrtina.

U rodinných domů to začalo s podílem 15 % v prvním desetiletí, aby se ke konci zvýšil na dvojnásobek.

Vstupem bytové výstavby nových subjektů na scénu se výrazně zvýšily i finanční zdroje. Státní výstavbu zcela pochopitelně v plné míře i nadále financoval stát. V případě družstevní výstavby příští uživatel družstevního bytu hradil dvě třetiny nákladů - polovinu z toho v hotovosti a další polovinu úvěrem (úvěr poskytnut na třicet let, úroky činily 1 - 2 %). Zbývající třetina se uhradila ze státní dotace. Navíc družstevník byl povinen při výstavbě odpracovat určitý počet hodin. A to všechno brzy přineslo velmi přesvědčivé výsledky - viditelné i dnes a přesně zaznamenané statistikami.

Bydlení v roce 1989 tak bylo z dnešního neuvěřitelně levné. Průměrný nájem dvoupokojového bytu činil 300 Kčs při průměrném platu okolo 3000 Kčs. Tedy pouhou desetinu platu!

Bytová politika

Socialistická bytová politika se řídila těmito zásadami:

• Bytová politika musí směřovat k odstranění bytové nouze, kterou v minulosti trpěly nejvíce sociální třídy s nízkými příjmy.
• Společnost a její veřejné instituce by měly zajistit stejný přístup k bydlení pro všechny.
• Byty nemohou být zbožím v ekonomickém slova smyslu a v socialistické společnosti nelze v bytovém hospodářství počítat se ziskem.
• Uspokojování potřeb bydlení obyvatel patří do značné míry mezi společenské úkoly státu.
• Socialistická bytová politika zdůrazňuje komplexní pojetí bydlení, které se neomezuje jen na výstavbu bytů, ale současně zajišťuje i základní vybavení pro denní život domácností.

Oproti tomu současná bytová politika státu je založena na:

• Vytváření legislativních a právních podmínek pro rozvoj podnikatelské aktivity na trhu s byty.
• Dále musí stát nastavit systém finančních podpor tak, aby se stavěly úsporné, nikoli luxusní byty a domy. S tím souvisí i podpora rozvoje výroby stavebních hmot a následné správné fungování dodavatelské sféry pro stavební činnosti. V poslední fázi může stát zasahovat i do cen nájemného.

Zákon

Stavební zákon z roku 1976 řešil komplexní funkční využití území a vytvářel předpoklady k zabezpečení souladu přírodních, civilizačních a kulturních hodnot v území - zejména se zaměřením na životní prostředí. Úkoly územního plánování vycházející z tohoto zákona jsou z velké části platné dodnes.

Kultura

Rozmach bytové výstavby měl dopad i v umění. Obrovské množství zakázek zajišťoval zákon, který ukládal, aby každá státní stavba (drtivá většina všech stavebních projektů) dala 1 až 4% z celkového rozpočtu na "výzdobu". Toto "čtyřprocentní umění" pak tvořilo estetické dominanty ve veřejném prostoru kolem vznikajících sídlišť, poliklinik, obchodních domů, výrobních podniků, administrativních a správních budov.

Pro socialistické Československo bylo zajištění dostupného bydlení stěžejním úkolem a i přes problémy se povedlo tento úkol splnit a dodnes 40% našich občanů žije v bytech vystavených za socialismu.

Použité zdroje:

Musil,J. Lidé a sídliště, 1985 

Musil, J. Sociologie bydlení, 1971 

Dimitrij CHOMA ,Období let 1961 - 1990: kolik bytů se tehdy u nás vlastně postavilo?

https://www.halonoviny.cz/articles/view/28290310 

MMR. Nová regionální politika. Praha: MR, 2002.