Komunistický fact-checking

V zápalu kritiky všeho, co komunisté učinili, se objevuje řada mýtů a polopravd. Pojďme si vyvrátit alespoň některé z nich. Pokud máte nějakou informaci o komunistech a chcete si ověřit její pravdivost, napište nám na e-mail mladikomuniste@kscm.cz 

Tvrzení: Komunisté nechali popravit tisíce lidí kvůli nesouhlasu s komunismem

Hodnocení: Nepravda.

Fakta: Dle publikace ÚDV (1. vydání, 2. vydání) bylo za minulého režimu popraveno za "politické trestné činy" něco přes 200 lidí, tedy řádově výrazně méně. Do toho je ovšem započítána řada osob, které byly popraveny za vraždu a jiné závažné činy, např. Vladivoj Tomek nebo členové teroristické skupiny bratří Mašínů Švéda, Janata a Novák. Podle 1. vydání docházelo k politickým popravám i za 1. republiky. Po roce 1960 nebyl za politický trestný čin popraven nikdo! 15 popravených bylo rehabilitováno už před rokem 1989 (tzv. Slánského skupina, organizace Pravda vítězí a Vladimír Cerman), asi polovina po roce 1989. Zbytek si nedovolil rehabilitovat ani současný režim, asi dobře věděl proč.

Tvrzení: Komunisté se nikdy neomluvili za své zločiny

Hodnocení: Nepravda.

Fakta: Už za minulého režimu v roce 1955 byla vytvořena první rehabilitační komise, která měla prošetřit a částečně i napravit některá bezpráví. Poté následovaly další komise a šetření. Ne vždy byla ovšem náprava důsledná a dostatečně rychlá.

V roce 1989 pak mimořádný sjezd schválil Prohlášení k občanům ČSSR, jehož součástí je "doznání všech chyb, omylů, všech de­formací proti lidskosti a demokracii" a následně i omluva ve znění: "Omlouváme se naší mládeži i všem občanům, kteří byli postiženi ne­oprávněnými represemi, omlouváme se dětem těch rodičů, které trpě­ly postihy ještě v dalších generacích. Omlouváme se za veškerá příkoří i členům strany, kteří za svoje reformní postoje, za nesouhlas s protizákonným vstupem vojsk pěti spojeneckých zemí v roce 1968 museli KSČ opustit a ztratili postavení rovnoprávných občanů." Text dále vyjadřuje lítost nad některými dalšími činy. Tento sjezd dále schválil ještě provolání ke členům vyloučeným v letech 1968/9, které prosí o odpuštění. Tyto dokumenty jsou pevnou součástí programových dokumentů KSČM. 

Tvrzení: Základem komunistického ideologie je omezování svobody, násilí a/nebo boj proti demokracii

Hodnocení: Nepravda. 

Fakta: V historii komunistického hnutí se ke svobodě a demokracii přistupovalo v některých obdobích velmi zvláštním způsobem. Na druhou stranu, drtivá většina komunistů uznává Karla Marxe, případně jeho spolutvůrce Bedřicha Engelse, jako myslitele, jehož postoje jsou základní inspirací komunistické ideologie. Ve spisech těchto autorů nenaleznete nic o tom, že by komunisté měli omezovat svobodu a demokracii. Naopak.

Co se týče násilí, ve spisech Marxe a Engelse je uváděno jako možný způsob boje proti nedemokratickému státnímu zřízení a jako reakce na násilné potlačování zájmů pracujících. V Zásadách komunismu se píše, že komunisté, pokud to bude možné, preferují pokojnou cestu: "Bude možné zrušit soukromé vlastnictví pokojnou cestou? Odpověď: Je třeba si přát, aby to tak bylo, a komunisté by byli jistě poslední, kdo by se tomu vzpírali." Právo svrhnout špatnou vládu třeba i násilnou cestou plyne i z Deklarace nezávislosti a Ústavy USA.

Ohledně svobody a demokracie si ještě uveďme citace: 

• "Tato (komunistická) revoluce především vytvoří demokratické státní zřízení, a tím přímo nebo nepřímo politické panství proletariátu." Zásady komunismu
• "Místo staré buržoazní společnosti s jejími třídami a třídními protiklady nastoupí (v zemích, které ovládnou komunisté) sdružení, v němž svobodný rozvoj každého je podmínkou svobodného rozvoje všech."
• "Viděli jsme výše, že prvním krokem v dělnické revoluci je pozvednutí proletariátu na panující třídu, vydobytí demokracie."
• "Komunisté konečně všude usilují o spojení a dorozumění demokratických stran všech zemí." vše Manifest komunistické strany

Tvrzení: Na dětském hřbitově v Ďáblicích jsou ve společných hrobech naházena tělíčka stovek dětí, které komunisté zabili ženám vězněným z politických důvodů (často taky "které z matek zaživa vymlátili")

Hodnocení: Nepravda.

Fakta: Na "Dětském hřbitově" v pražských Ďáblicích je dnes 41 náhrobků, na nich 43 jmen a pod nimi 37 pohřbených dětí. Hřbitov objevila mladší sestra bratrů Mašínů Zdena, když koncem 50. let hledala hrob své matky. Místo jí měl sdělit jeden z příslušníků SNB spolu s informací, že na stejném místě jsou pochovány děti, které se narodily matkám ve vězení a z různých důvodů zde nepřežily. Informace o hromadných hrobech v Ďáblicích, kde se nachází i pohřebné děti, se potvrdily až v 90. letech s tím, že dětských zemřelých je na místě pochováno více než identifikovaných 43. Následovalo několik pokusů okolnosti úmrtí i další jména vypátrat, ale nikdy se to nepodařilo. Stanislav Stránský ze Sdružení bývalých politických vězňů, který s myšlenkou úpravy místa přišel a na současné podobě památníku roky pracoval připustil, že ne všech sedmatřicet pohřbených dětí patřilo politických vězeňkyním. "Dejme tomu, že tam je sedm dětí, které patří politickým rodinám. Zbytek jsou děti, které se prostě také narodily ve vězení." Tedy děti žen odsouzených za běžnou trestnou činnost (podvody, krádeže, násilí,...), které zemřely z důvodu špatných podmínek ve vězení, které byly v 50. letech minulého století neuspokojivé po celém světě.

Tvrzení: V 50. letech se konaly ve východním bloku nespravedlivé soudní procesy

Hodnocení: Pravda.

Fakta: Ano, což je i nám komunistům líto. Ale nejen ve ve východním bloku. V USA je např. smutná poprava komunisticky smýšlejících manželů Rosenbergových za špionáž - předávání informací o atomové bombě SSSR. Přitom Ethel byla nevinná a její obžaloba byla jen nechutnou strategií, jak přinutit manžela k přiznání. U jejího manžela hrála hlavní roli myšlenka, že tak nebezpečnou zbraň by neměla mít jen jedna velmoc, která by ji z toho důvodu mohla neomezeně používat. Ve Velké Británii probíhal soud s Alanem Turingem za homosexualitu. Trest bychom dnes nazvali mučením - hormonální léčba, po které mu narostla prsa (ovšem přiznejme, že Turing tomu dal přednost před vězením). Turing se rozhodl ukončit svůj život sebevraždou. Přitom Alan Turing významně napomohl porážce nacistů a učinil významné kroky ve vývoji dnešních počítačů. Jeho další život tak mohl přinést lidstvu nezměrný přínos.

Tvrzení: Za komunistů se nesmělo cestovat do zahraničí

Hodnocení: Zavádějící.

Fakta: Smělo, ale bylo to složité. Zbytečně velká moc přitom byla dána zaměstnavatelům či úředníkům. Ti si nechtěli komplikovat život povolováním cest, s myšlenkou "Co kdyby něco". 

I na západě bylo cestování složité, k čemuž říká historička Muriel Blaive: "Tady panuje představa, že my na Západě jsme pořád cestovali. Když se nám zachtělo, zaletěli jsme si třeba do New Yorku. Ale nikdo to nedělal, neměl na to peníze, ani to nebylo v sedmdesátých a osmdesátých letech tolik zvykem, to přinesla až globalizace. Z Československa ale cestovalo mnohem více lidí, než je obvyklá představa, nejen komunistické kádry, i když samozřejmě ne tak volně. Měli jsme v něčem velmi podobný životní styl, v mnoha aspektech běžného života byl podle mě větší rozdíl mezi Evropou a Amerikou než mezi východní a západní Evropou. Měli jsme sice tu možnost, ale také jsme jeli autem na dovolenou někam ne moc daleko."

Tvrzení: Typickým znakem "komunistických" ekonomik byl nedostatek, např. toaletního papíru

Hodnocení: Zavádějící.

Fakta: K občasným výpadkům zásobování v plánované ekonomice nepravidelně docházelo, ale určitě to nebylo pravidlem. Shánění některého zboží bylo občasně složitější, nic ale nebylo zcela nesehnatelné. K velkému výpadku toaletního papíru došlo po vyhoření klíčové papírny. Toaletní papír ale občas dochází i v hodně bohatých zemích, které nemají s komunismem nic společného. Nedávno se stalo v bohaté Kalifornii. V naší "polistopadové" zemi v poslední době panoval nedostatek roušek a respirátorů, nedostatkové jsou po celé EU i vakcíny.

Tvrzení: Nebyly banány

Hodnocení: Pravda.

Fakta: Banány se staly jakýmsi symbolem nesnadné dostupnosti zboží. Předně si ovšem řekněme, že v ČSSR nebyly pro pěstování banánů podmínky. Podmínky nebyly ani ve většině ostatních socialistických zemích. Banán je tropickou plodinou, takže jej bylo možno dovážet např. z jižní Číny, Vietnamu nebo některých afrických zemí. Kapitalistické země většinou nebyly ochotny dodávat banány do socialistické země. Ze zákona nabídky a poptávky plyne, že tento problém šlo řešit tak, že by se cena banánů výrazně zvýšila, pak by jich byl dostatek. Ale mohli by si je dovolit jen ti nejlépe placení. Za nedostatkem banánů tak kromě problémů s dovozem stojí i snaha komunistů udržet jejich cenu relativně nízkou, aby si je mohli dovolit i lidé s nižšími příjmy. Přes to všechno je zjevné, že v době vlády KSČ zkonzumovala drtivá většina občanů ČS(S)R ročně více banánů než v dobách před vládou KSČ. Za první republiky se lidé opravdu banány nepřecpávali, bylo to drahé dovozové zboží, které si mohli dovolit jen bohatší lidé.

Tvrzení: Všude byl smrad a smog

Hodnocení: Zavádějící.

Fakta: Československo mělo dle statistik za minulého režimu skutečně vyšší úroveň znečištění než v současnosti. V regionech jako je Ostravsko, Praha či Ústí byl objektivním důvodem kritiky smog a smrad z průmyslu. Západ v tom byl napřed ale i proto, že začal od 70. let postupně se stále větší rychlostí přesouvat neekologickou výrobu za levnou prací do Asie. Stejně tak snížení po roce 1989 je částečně způsobeno uzavřením části průmyslových podniků, které nepřežily privatizační spekulace.

Na druhou stranu, právě v období vlády komunistů v 50. letech se začalo znečištění ovzduší vůbec sledovat a rodily se první snahy znečišťování omezovat. V 60. - 70. letech proběhl poměrně úspěšný boj s prašností, stavěly se dvoustupňové odlučovače. Aby se snížilo znečištění z energetiky, začaly se stavět jaderné elektrárny.

Tvrzení: Komunisté řekli, že u nás nebudou kolchozy, a pak je museli všichni zakládat s vyvlastněnou půdou v JZD (zasláno čtenářem)

Hodnocení: Z větší části pravda.

Kniha Kolektivizace v Československu vydaná Ústavem pro studium totalitních režimů opírá své tvrzení o tom, že nebude zaváděno kolchozní hospodaření, na dvou sděleních.

První z nich je uvedeno ve volebním programu KSČ z roku 1946: "Nikdy v dějinách českého národa nebyl selský stav tak početný jako právě dnes, a ani čeští zemědělci neměli ve svém vlastnictví tolik půdy jako dnes, kdy zemědělskou politiku dělají komunisté. Komunisté se soukromého vlastnictví rolníků nedotkli a nedotknou."

Druhé měl říci komunistický ministr zemědělství Ďuriš 4. 4. 1927: "Ministerstvo zemědělství trvá na tom, aby v právě připravované nové ústavě naší republiky bylo ústavně zajištěno vlastnictví půdy do 50 ha. Tím skončí zneklidňování, že chceme dělat kolchozy."

Je zřejmé, že z druhého sdělení si mohla řada lidí dovodit, že KSČ nechce, aby u nás byly kolchozy (byť to není řečeno zcela explicitně).

Co se týče tvrzení o tom, že "všichni museli zakládat kolchozy", je třeba uvést, že to je pravda jen zčásti. Neexistoval žádný zákon, který by rolníky nutil vstupovat do JZD a po celou dobu existovali zemědělci hospodařící samostatně, mimo JZD a státní statky. Dle historika Pernese byla k 1. 6. 1958 více než čtvrtina půdy v rukou samostatně hospodařících rolníků. Podle Průchy se podíl socialistického sektoru na zemědělské půdě v letech 1980-1989 pohyboval okolo 95 %, tedy cca 5 % obhospodařovali soukromníci.

Na základě více pramenů však nelze popřít, že někteří zemědělci byli ke vstupu do JZD nuceni nátlakem, v části případů nezákonným.

Následný vztah zemědělců ke družstvům se pak často odvíjel od hospodářské výkonnosti družstva. Od odmítání družstev a vystupování z nich po hodnocení typu "Dříve nás měli nahnat do těch družstev, nikdy předtím jsme se neměli tak dobře." Většina zemědělců časem pochopila, že návrat k samostatným hospodářstvím již není možný a drobné statkářství by bylo ekonomicky neefektivní. Myšlenka družstev a státních statků tak byla postupně přijata a samostatné hospodaření zůstalo doménou romantiků a dobrodruhů.