Proti "ochraně republiky"

Odpor proti Zákonu na ochranu republiky

Michal Kostka

"Zákon na ochranu republiky předpisuje: občané Československé republiky, tvoje pohyby, tvá řeč, tvoje písmo, tvé činy, to vše smí být jen prostřední, šedé, nicotné... Jsme dědici nejen programu sociálně demokratického, ale také měšťácké svobodomyslnosti."

Edmund Burian, poslanec KSČ

"Chcete-li doopravdy chrániti republiku, musíte na to jíti trochu jinak, musíte voliti docela jinou cestu, než tu, na kterou jste dnes vešli s obuškem a osidlem."

Jaroslav Rouček, poslanec KSČ

Krátce po vzniku ČSR se moci ujala pravicovější část sociální demokracie spolu s pravicovými agrárníky. Tato ideově nepříliš sourodá koalice v roce 1922 připravovala, zpočátku v utajení, zákon na ochranu republiky. Návrh obsahoval jak smysluplná ustanovení proti snahám obnovit monarchii, tak tvrdé tresty za bagatelní slovní trestné činy, jako urážka prezidenta nebo hrubá neslušnost k ústavnímu činiteli.

Návrh zákona proto pochopitelně mezi lidmi v ČSR nebyl vůbec populární. Vláda tak čekala na vhodnou záminku, která by jí umožnila zákon předložit do parlamentu. Tu nalezla 5. 1. 1923, kdy Josef Šoupal postřelil ministra financí Aloise Rašína. Atentát byl falešně připisován KSČ, přestože Josef Šoupal pro názorové neshody se stranou z KSČ půl roku předtím vystoupil. Ale vláda samozřejmě získala argument, že proti takovým teroristickým činům musí zemi chránit.

12. 2. 1923 tak vláda předložila zákon Národnímu shromáždění. Komunisté se ještě před předložením snažili informovat o přípravách pomocí Rudého práva, přetiskli i jednu z předběžných verzí zákona. Předložená verze byla nakonec aspoň částečně zmírněna, v některých případech došlo k vypuštění hrdelních trestů. V parlamentu se nejdůslednějšími odpůrci zákona stali komunisté.

Co komunistům vadilo

V čem viděla tehdejší KSČ problém, lze dobře usoudit z komunistického protinávrhu. Jeho srovnání s vládním návrhem (který byl jako zákon schválen) je v příloze. Zákon zaváděl celou řadu slovních trestních činů. Komunisté se rozhodli hájit svobodu slova, kterou tehdy viděli jako nejpřirozenější součást svého programu, jak dokládá i úvodní citace poslance Buriana. Proto navrhovali komunisté většinu slovních trestných činů rovnou vyškrtnout. Výjimkou bylo, když se slovní trestné činy týkali vojenských věcí, např. vyzrazení vojenského tajemství.

Nejabsurdnější ze slovních trestných činů byly z mého pohledu urážka prezidenta republiky a hrubá neslušnost k vysokému státnímu činiteli. U urážky prezidenta republiky dokonce vládní návrh (a následně i schválený zákon) výslovně nepřipouštěl ani "důkaz pravdy nebo přesvědčení o pravdě". Je trošku paradoxní, že urážku prezidenta také nepožadovali komunisté zcela vyškrtnout. Požadovali ovšem značné zmírnění trestu, výslovné připuštění důkazu o pravdě a povinnost okamžitě o takovém stíhání informovat prezidenta, aby ten jej mohl případně svou vůlí zastavit. Je možné, že v takto formulovaném protinávrhu viděli komunisté větší šanci na přijetí sněmovnou než ve vyškrtnutí. Navíc asi měli i určitou úctu k prezidentu Masarykovi, na kterého se i v diskuzi často odvolávali. Komunisté se vymezili také proti dalším slovním trestným činům, které by mohly být snadno zneužity, jako neoznámení trestného činu, výzva k neplnění zákonných povinností, schvalování trestných činů, tajné sdružování, šíření nepravdivých zpráv.

Komunisté se také vyslovili proti navrhované státní regulaci pomníků.

Z protinávrhu, kdy komunisté k řadě paragrafů, týkajících se zejména vojenských zločinů a násilných trestných činů, neměli žádných připomínek, je zjevné, že komunisté o ochranu republiky stáli. Ne ovšem v podobě, která by osekávala svobodu slova. Za ohrožení republiky považovali nejvíce monarchismus, čemuž se není co divit, krátce po odstranění monarchie a po snaze císaře Karla obnovit monarchii alespoň v Maďarsku. Proto chtěli monarchismus zmínit i v názvu zákona. Někteří i kritizovali, že zákon proti monarchismu chrání málo.

Dále chtěli komunisté prosadit ochranu zejména sociálních vymožeností (např. osmihodinového pracovního dne). Za základní republikánskou hodnotu považovali možnost volit. Proto navrhovali i trestnost maření či odkládání voleb, a to i v případě voleb obecních. U tohoto bylo zcela jasné, že u vládní většiny narazí. Vláda totiž některé volby zcela záměrně odkládala, právě proto, že měla strach ze silného volebního úspěchu komunistů. Ve svém návrhu také KSČ dbala o trestnost zatahování země do válečných agresí.

Komunisté se snažili vložit i návrhy, které jsou užívané v dnešní době nebo se o nich velmi diskutuje. Do $ 4 se snažili vložit odstavec, který by umožnil trestně postihnout čin, který bychom dnes nazvali zneužití pravomoci úřední osoby. Do $ 5 se snažili vložit ustanovení chránící whistleblowery (a to dávno předtím, než toto slovo v roce 1985 vzniklo), tedy lidi, kteří vyzradí tajné informace, aby poukázali na nesprávnosti ve státní správě.

Některé návrhy komunistů na vyškrtnutí pasáží mohou působit z dnešního pohledu kontroverzně. Např. komunisté navrhovali vyškrtnout celý $ 14. Tomu lze rozumět, protože paragraf se týká výhradně slovních zločinů a první odrážka tohoto paragrafu byla tvrdým bičem na příslušníky národnostních menšin, kteří by jen vyjádřili svůj odlišný názor na státoprávní uspořádání, více ve prospěch svého národa. Na druhou stranu druhá odrážka z mého dnešního pohledu si uzákonění jistě zasloužila, protože výzvy k násilí proti národnostním menšinám jistě nezasluhují žádné ochrany. Nicméně je třeba zdůraznit, že v jiných paragrafech naopak komunisté navrhovali větší ochranu menšin.

Boj proti zákonu na poli občanském


KSČ proti zákonu pořádala schůze a demonstrace po celé republice. Asi největší byla demonstrace na pražském Žofíně, kde se sešly tisíce lidí.

Řada obcí, často na návrh komunistů, vydala vlastní stanoviska, která vyjadřovala nesouhlas se zákonem. Zastupitelstvo Brandýsku u Slaného již 14. 2. sdělilo: "Článek československé ústavy, který označuje lid jakožto zdroj, z něhož prýští veškerá moc, stává se přijetím tohoto zákona naprosto ilusorním, projev volné kritiky nemožným a označení československá demokratická republika cynickým výsměchem každé i měšťácké demokracie."
Město Libušín u Kladna 24. 2. vydalo rezoluci, která tvrdila, že zákon znamená "...úplné okleštění občanské svobody" a ochraňuje dosavadní držitele moci a společenské zřízení, které "...právě v přítomné době stává se na dále nemožným a uvádí velkou většinu obyvatelstva v zoufání." Ve stejný den se ozvalo i zastupitelstvo v Dřínově: "Litujeme, že v zemi, kde se stále mluví o demokracii, sahá se k zákonům, jež jsou horší než za doby éry Metternicha, Bacha i Bismarka a jež se staré monarchistické Rakousko netroufalo předložiti ani v dobách největšího absolutismu." Smečno u Slaného vydalo své protestní stanovisko 25. 2.
I odbory se obávaly zneužití $ 17 proti odborům.
Zdeněk Nejedlý prohlásil v časopise Var zákon za krátkozrakost, která pokřiví československou demokracii, a že: "Nejlepší ano jediná ochrana státu jest spokojenost občanů".

Projednání v poslanecké sněmovně

Ústavně-právní výbor se k problematice prvně sešel 16. 2. (dle jiného zdroje až 19.). Již 22. 2. komunisté zjistili, že jejich připomínky koaliční většina ve výboru ignoruje, a tak z něj odešli. Vzhledem k ignoraci jejich názorů se rozhodli pro další jednání využívat co nejvíce obstrukční jednání. Jednání výboru v dané věci mělo být ukončeno 27. 2.

Na jedná poslanecké sněmovny se z důvodu nezájmu vládní většiny komunisté rozhodli postupovat silně obstrukčně. První čtení se konalo 6. 3. Zpočátku se snažili jednání mařit hlukem. Dle stenozápisu vykřikovali, bušili do pultů, pískali na píšťalky a zvonili na zvonky. To se jim dařilo tak dokonale, že je předsedající poslanec Tomášek nechal poslance Heřmana Tausika, Jaroslava Blažka, Vítězslava Mikulíčka a Josefa Hakena ze sněmovny vyvést a vyloučil je z jednání 8 schůzí. Ještě vyšší trest si vysloužili poslanci Tomáš Koutný a František Toužil, kteří se rozhodli bránit právo svých kolegů účastnit se jednání sněmovny, a to vyloučení na 10 schůzí. Vyvedení těchto dvou poslanců si dokonce vyžádalo přerušení schůze. Kromě toho byli z komunistických poslanců jmenovitě napomínáni Josef Skalák, Karol Svetlík, František Houser, Josef Bubník, Rudolf Merta a Karl Kreibich.


Podrobnosti k relativně strohému stenoprotokolu přidává z tisku vycházející Pehr. Riot ze strany komunistů zahájil údajně Bohumír Šmeral výkřikem: "Pryč s káznicovým zákonem!" Někteří i bouchali do poslaneckých lavic svými aktovkami. Jiní prý dokonce vytrhli z lavic zásuvky a tloukli s nimi do židlí. Toužil měl i troubit na trubku. Jiní zpívali píseň Rudý prapor. Některým byl zabaven jeden měsíční plat a dva poslanci byli ještě ke všemu vyneseni stráží.

Podle Kazdy zněly i sirény a kravský zvonec.

Prvním řečníkem komunistů byl Jaroslav Rouček. Označil zákon jako nenávistný k dělnictvu, odkazoval se na na Masaryka, že represivní opatření nikdy nedosáhla svého cíle. Zákon prohlásil mimo jiné za kastraci ústavy, vraždu demokracie a loupežnou krádež slavně zaručené suverenity lidové. Upozornil, že například takového Havlíčka Borovského za jeho slova zavřeli stejně jako za dob Rakouska.

Za potlesku komunistů vyzval k přijetí sociálních zákonů jako nejlepší ochraně republiky: "Vydejte ihned drakonický zákon proti lichvě a zločinné spekulaci, vydejte ihned nejostřejší zákon proti všem uchvatitelům sociálního bohatství! Vraťte českou půdu ukradenou po Bílé Hoře lidu, který ji vzdělává a kterému ona patří! Setřeste housenky ožírající strom republiky, vyžeňte z ní všechny líné trubce, žijící na účet cizí práce, vyžeňte z ní všechnu marnotratnost, všechen mamon a pýchu! Do žaláře věčného tu uvrhněte nezaměstnanost a bídu! Před státní soud - před soud lidu - žeňte všechnu korupci a protekci, všechno politické čachrářství a lupičství a zabezpečíte stát, zabezpečíte republiku na všechny budoucí, na věčné časy!"

Dále za komunisty promluvil Edmund Burian. Zmínil tři argumenty koalice:

  1. Že se inspiruje v sebeobraně násilného režimu v Rusku. Na to reagoval, že koalice se příliš neučí, jak dát pracujícímu lidu práva a státnickému umění socialismu.
  2. Že zákon je zcela nevinný a není výjimečný ani proti žádné socialistické straně. Na to Burian reagoval citací z "Času" (časopisu Herbena a Masaryka) z roku 1894: "Vlády, které nespokojenost občanskou musejí tutlati pomocí náhubku, daného novinám - a vůbec, dodávám, náhubku, daného veškerému veřejnému působení - ovšem nepřiznají se nikdy k pravé příčině svých opatření, nýbrž skrývají se za dětinskými, protože dávno prokouknutými ohledy. Známe ty pověstné vyšší ohledy na stát, náboženství, společnost, pořádek, mravopočestnost atd." Poukázal, že zákon se příliš neliší od represivních zákonů rakouských, že zákon není jen proti násilným činům, ale i např. proti tisku. "Účelem je: Vláda má míti takovou možnost, aby prostě potřebovala pokynouti státním návladním a ti pak zahájí pronásledování kteréhokoli zjevu, který se vládě nebude líbiti", prohlásil.
  3. Že atentát na Rašína ukázal úklady strojené proti republice a tedy i potřebu její zákonné ochrany, případně tvrzení, že atentát byl důsledkem komunistické štvanice. K tomu připomněl slova Masaryka: "Masaryk napsal: Marxism rozhodně seslabil terorism." Kritizoval slova poslance Dyka z ústavně-právního výboru (a dalších podobně hovořících), že v Československé republice již nemůže zastávat onen svobodomyslný program, který vytyčila jeho strana v Rakousku.

Burian se nebál proti zákonu použít ani ostrá slova, když připomněl historku z Německa: "Když roku 1878 Bismarck v Německu prosazoval persekuční, výjimečný zákon, promluvil k předloze sociálně-demokratický poslanec Brocke. Ve stenografickém protokolu je zaznamenáno, že poslanec Brocke na tuto předlohu odpověděl: -Wir pfeifen auf das Gesetz- - my pískáme na ten zákon. Ale v dějinách Möhringových o sociální demokracii v Německu můžete se dočísti, že Möhring to opravil a praví: -Do stenografického protokolu dostala se tato slova jedině zakročením presidenta říšského sněmu německého, který zakázal do protokolu dáti ostřejší slovo, které bylo promluveno, aby občané z říše dobrých mravů nevěděli, že takovýmto způsobem o předloze bylo mluveno. Tedy Brocke řekl na onen výjimečný zákon, který Bismarck tam chystal: Wir scheißen auf das Gesetz.- Pánové, dnes dělnické hnutí, které chcete znovu pronásledovati, i komunistická strana může opětně s Brockem prohlásiti: -Wir scheißen auf das Gesetz- - my na ten zákon - pískáme."

Burian ve svém projevu mimo jiné uvedl krásnou charakteristiku komunismu: "Komunism, který chcete koaličním zákonem na ochranu republiky zastaviti, je zvláštní květina. Nevyrostla jen na záhoncích třídy dělnické. Komunism je dědicem a je vyvrcholením všech dřívějších duchovních i praktických hnutí lidských za osvobození z pout otroctví a z jařma tmy. Nejsme jen děti Marxe a Lenina, ale jsme také děti Rousseaua a Voltaira, Komenského a Chelčického, Tolstého a Masaryka. Jsme dědici nejen programu sociálně-demokratického, ale také programu měšťácké svobodomyslnosti. Jsme plodem nejen ruské revoluce, ale jsme také plodem veškerého onoho bouření českého -národa proti panovačnosti, ať již proti panovačnosti Říma či proti panovačnosti Habsburků v Rakousku a Uhrách. My českoslovenští komunisté jsme proto tak silní, poněvadž nás přímo zrodily české dějiny."

Posledním sněmovním řečníkem komunistů byl Štefan Darula. Darula zmiňoval již probíhající zakazování komunistických akcí a zatýkání komunistů. Poukazoval na pokrytectví vládních stran: "Pánovia, po svete sa rozkrikujete, že Československo je konsolidovaným štátom, a s útechou čítate, keď buržoasne noviny cudzozemské pochvaľujú si poriadok v Československej republike. Prečože zavádzate výnimečný zákon v tejto konsolidovanej republike?" Sdělil, že KSČ tento zákon nikdy respektovat nebude.

V samotném hlasování vládní většina zamítala jeden návrh komunistů za druhým. Protinávrhy podala i skupina kolem národního socialisty Bohuslava Vrbenského, kterou kromě něj tvořili Theodor Bartošek, Luisa Landová-Štychová a Václav Draxl. Komunisté podpořily i tyto protinávrhy, ale i tyto byly ignorovány a zamítnuty. Komunisté se tak rozhodli již během hlasování o protinávrzích na protest opustit sál. Hlasování o celkovém zákoně v prvním čtení se tak komunisté vůbec neúčastnili. Na prohlasování zákona hlasovací mašinérií v prvním i druhém čtení (to proběhlo 8. 3.) by tak jako tak nic nezměnili.

V den druhého čtení také bylo oznámeno sdělení předsedy klubu národních socialistů, že Vrbenského skupina přestává být členy klubu, právě kvůli svému hlasování proti zákonu na ochranu republiky. To vedlo ke ztrátě jejich poslaneckého mandátu. Ano, za odpor proti šikanóznímu zákonu přišli čtyři poslanci o mandát.

Projednání v senátu

Zpráva ústavně právního výboru Senátu je z 15. 3. a k zákonu se vyjadřuje kladně. V Senátu samotném se pak zákon projednával 17. 3. v prvním čtení. Obstrukcí se ujal komunista Theodor Matuščák. Obstrukce KSČ v senátu byly mnohem slabší, i vzhledem k ignoraci vládní většiny neměly smysl. K Marxovi se v debatě odvolával dokonce i německý sociální demokrat Karl Heller.

Z komunistů se první ujal slova Václav Chlumecký. Poukazoval na pokrytectví vlády, když operuje s pojmem demokracie. Odkázal se na podobné zákony Viléma II. a Bismarcka, což rozhodně nebyly zrovna demokratické vzory. Poukázal na řadu nekonaných či odložených voleb, ač k nim vládu vázaly právní předpisy. Připomněl slova sociálního demokrata Babky, který by odepřel náhrady poslancům a senátorům hlasujícím proti rozpočtu. Upozorňoval také na to, že prezident bude postaven na roveň s rakouským veličenstvem a že zákon umožní trestat stávkující a protestující.

Dále vystoupil Josef Průša. Prohlásil, že z některých ustanoveních zákona přímo čiší strach a nenávist ke všemu, co mělo by odvahu nesouhlasit s tím, co vláda/koalice dělá. Jako jiní upozornil na podobnost s rakouskými represivními zákony. Kritiku věnoval i projednání v ústavně-právním výboru za pouhé 3 hodiny, když sladění českomoravského a slovenskorusínského zákonodárství má trvat roky. Označil zákon za v rozporu s washingtonskou deklarací.

Částečně zopakoval slova poslance Buriana: "Na ochranu demokratického státu by byl podle našeho soudu nejlepším zákon, který by přísně trestal každý útok na práva a svobodu širokých mas pracujícího lidu, každý útok na existenční úroveň pracovníků se strany kapitálově silných. My ovšem víme, že nejlepším zákonem, nejlepší ochranou pracující třídy v tamto směru je jeho vlastní pevná vůle chrániti sebe spojenými silami a také věříme, že lid se ubrání každému útoku reakce, ať politické neb hospodářské."

Svůj projev zakončil slovy: "Pamatujte si, co se slibovalo se všech stran - a nebyly to zrovna strany pokrokové - v době prvních voleb. Co se toho namluvilo o svobodě přesvědčení, o svobodě slova, o svobodě tisku - a tento zákon je pravým opakem toho všeho, jím vlastně zástupci lidu dávají sami o sobě vysvědčení, že tehdy svoje voličstvo klamali. My toho neučiníme, my jdeme proti tomuto zákonu do důsledku."

Vystoupil i Theodor Matuščák. Zákon označil za ostudu demokracie. Kritizoval, že místo aby vláda řešila sociální problémy, přináší represivní zákon. Zmínil i neřešenou nedostupnost škol v některých východoslovenských obcích, upozorňoval na těžkou sociální situaci konkrétních lidí. Zákon dle něj, ač určený na ochranu republiky, málo chrání proti monarchismu.

V senátu předvedli koaliční poslanci ještě větší ignoraci. Chlumecký a Průša hovořili před téměř prázdným sálem. Většina zástupců koalice místo naslouchání názorům opozice zvolila raději naprání si břicha v parlamentní kantýně.

V prvním čtení byl zákon v senátu schválen. Ve druhém čtení 19. 3. byl schválen taktéž. Zákon podepsal dokonce i prezident Masaryk, i když mu mnozí radili jinak. Zákon tak vstoupil v účinnost 8. 4.

Jak byl po schválení zákon zneužíván

Jak se rychle ukázalo, obavy komunistů ohledně zneužívání zákona proti lidem se rychle naplnili. Velmi tvůrčí byla aplikace ohledně hanobení republiky. Nejvyšší soud kvalifikoval jako hanobení republiky poměrně bagatelní vyjádření názorů:

  • "Československý stát je vazalem Anglie"
  • "Ať žije republika sovětská!"
  • "Karpatoruský lid nebyl za vlády Maďarů tak ujařmen jak v Československé republice"
  • "Celá vláda je stejná i s Masarykem, vy**re se na mě jako na legionáře"
  • "Já se vám na republiku vy**ru!"
  • "Vládní systém v republice neliší se nikterak od starého rakouského režimu, protekce, výsady a přednost osob, blízkých vládnoucím kruhům, rozhodují i dnes a korupce je na denním pořádku... Zdar Sovětské republice ruské!"
  • "V Československé republice jsou dělníci moderními otroky, máme celou řadu zákonů, které jsou dělány proti dělnictvu."
  • Nesudnání si klobouku při hraní hymny.

V roce 1924 nejvyšší soud odsoudil výroky, že "prezident Masaryk drží viac při Čechom, medzi ktorými v Prahe žije a o ostatných sa nestará" a že "Masaryk je tiež Čech, drží s Čechmi a nás Moravanov nepozná." Jiný řečník v daném roce prohlásil, že vznik ČSR je v rozporu s právem na sebeurčením národů, zde nejvyšší soud konstatoval, že jde o porušení $ 14 zákona.

Nejvyšší soud také v roce 1924 odsoudil komunistu Karla K., který na shromáždění komunistů v Kadani na konci své řeči pronesl: "Hoch die vereinigten Sovjetrepubliken Mitteleuropas!" (Ať žijí Spojené sovětské republiky střední Evropy!).

V roce 1925 nejvyšší soud rozhodl, že urážkou prezidenta může být

  • výrok, že oslavy na počest prezidenta republiky, jsou komedií;
  • výrok, že se pachatel raději oběsí než by si pověsil v pokoji prezidentův obraz;
  • pořízení fotografie pachatele s prezidentem a americkým prezidentem Wilsonem, kde vypadali rozjařeně, přičemž pachatel ani fotografie nestihl nijak použít, pouze je nechal vyvolat.

V roce 1925 přinesl zákon problémy jistému židovi M. R., který se neúčastnil modliteb své židovské obce za Masaryka. Nejvyšší soud ho uznal vinným. Jeden Němec byl odsouzen za kritiku připojení Hlučínska k ČSR.

Roku 1926 na jedné komunistické schůzi řečník v projevu přednesl, že komunisté chtějí nastolit vládu dělníků a rolníků. I to shledal Nejvyšší soud jako trestné. Jiný řečník byl odsouzen za výrok na prvomájovém shromáždění mládeže, kdy mládeže vyzýval k plnění občanských povinností. K jeho odsouzení stačila věta z projevu, kdy zmínil, že mládež nemá zapomenout, že je příštím kmenem rudé armády.

V roce 1927 byl veden spor proti organizaci komunistické mládeže v ČSR, kdy se mládežníci měli dopustit přípravy úkladů podle $ 2 zákona tím, že chtěli ruským komunistům věnovat prapor, na oplátku za to, že jim ruští komunisté věnovali "čestné velitelství" nad divizi Rudé armády. Obžalovaný měl být Josef M. Zatímco zemský soud v Brně smezl žalobu ze stolu, nejvyšší soud uznal mladé komunisty vinnými. Za pouhou snahu darovat prapor.

V roce 1931 byl odsouzen jistý občan za šíření nepravdivé zprávy. Zprávu ovšem sdělil v opilosti a dle svého tvrzení i nesrozumitelně. V roce 1932 odsoudil nejvyšší soud S. W. za tvrzení "Aj tu sú národnostné menšiny utlačované".

Závěrem

Komunisté souboj o zákon na ochranu republiky bohužel nevyhráli. Jak však ukázala aplikační praxe zákona, komunistické obavy o jeho zneužití byly zcela na místě. A tak bylo jistě na místě, že komunisté se návrh zákona snažili blokovat všemi možnými prostředky.

Možná i tento odpor přispěl k tomu, že komunisté vedení Slovákem Matejem Kršiakem v roce 1924 vyhráli se 40 % dlouho odkládané první volby na Podkarpatské Rusi. Úspěch to byl o to větší, že komunistům byly zakazovány jejich volební shromáždění a byly zatýkány jejich agitátoři. Následně pod vedením právě Josefa Hakena tolik bouřícího proti zákonu na ochranu republiky, jinak kultivovaného učitele, skončila KSČ druhá v celostátních volbách.

Následné osudy komunistických bojovníků proti zákonu šly různými cestami. Někteří komunistickou stranu pro názorové neshody opustili. Jiní zůstali straně věrní. Naopak Vrbenský, Landová-Štychová a Bartošek (Draxl ne) po nějaké době době do KSČ vstoupili.

Každopádně boj proti šikanóznímu zákonu, kteří tehdy všichni bez ohledu na své další osudy předvedli, je inspirací i pro komunisty dneška. Jako komunisté bychom neměli zapomínat, že vedle sociální spravedlnosti je svoboda další důležitou hodnotou, kterou pracující potřebují. A bojovat za ni.

Příloha: Porovnání vládního a komunistického návrhu zákona

V levém sloupci je vždy uveden vládní návrh zákona na ochranu republiky, v pravém sloupci jsou uvedeny návrhy poslanců „dr. Šmerala, Hakena, Buriana a soudr.“, tedy komunistické návrhy. V případě, že komunisté souhlasili s daným paragrafem vládního návrhu, je tento roztažen přes oba sloupce. Komunisté také navrhovali odlišný název zákona, a to „Zákon ze dne …… 1923 na ochranu republiky proti monarchismu“.

Preambule

Vládní návrh Návrh KSČ
Preambule neuvedena. Buďtež před § 1 vložena úvodní slova, jak tomu jest v ústavní listině, tohoto znění:
Nejpevnější oporou republikánského řádu československého státu jest jeho pracující obyvatelstvo. Kdežto bývalá šlechta, vysoké důstojnictvo, vysoká byrokracie a velkokapitalisté mohou hledati opory svých zájmů také v jiné státní formě, proto nemohou býti považováni za trvalou a spolehlivou oporu státní formy republikánské. Účelem tohoto zákona jest chrániti republikánské řády československého státu, zrozeného z revoluce, proti monarchismu. Proto nesmí se jeho provádění dotknouti zájmů a organisací pracujícího obyvatelstva. Vláda a všechny státní orgány nechť jsou si vědomy toho, že pracující obyvatelstvo bude tím odhodlaněji hájiti republikánské řády, čím úzkostlivěji bude šetřeno demokratických svobod, jež vzešly z práva téže revoluce, jako československý stát. Proto jsou vláda a všechny ostatní orgány povinny chrániti bedlivě svobod lidu před úklady reakce a zejména svobodu tiskovou, svobodu shromažďovací, svobodu spolčovací, svobodu osobní a svobodu přesvědčení a svědomí.

HLAVA I. – Úklady o republiku

Vládní návrh Návrh KSČ

§1 Úklady

Kdo se pokusí:

násilím změniti ústavu republiky, zejména pokud jde o samostatnost, jednotnost nebo demokraticko-republikánskou formu státu,

násilím úplně znemožniti ústavní činnost presidenta republiky, jeho náměstka, zákonodárného sboru, vlády nebo guvernéra Podkarpatské Rusi,

násilím přivtěliti cizímu státu území republiky neb odtrhnouti od něho jeho část,

trestá se zločin těžkým žalářem od pěti do dvaceti let, za okolností zvláště přitěžujících těžkým žalářem na doživotí.

Navrhujeme toto znění § 1:

Kdo se pokusí násilím změniti republikánský řád československého státu v státní formu monarchistickou,

kdo se pokusí

násilím změniti ústavu republiky, pokud jde o její samostatnost nebo nedílnost,

kdo násilím změní sociální vymoženosti pracujícího lidu, zejména zákon o 8hodinném dnu pracovním, nebo se o to pokusí,

kdo se pokusí za účelem zřízení monarchie zastaviti ústavní činnost presidenta republiky, jeho náměstka, zákonodárného sboru, vlády nebo guvernéra Podkarpatské Rusi;

kdo poruší nebo pokusí se porušiti práva národních menšin, zvláště pokud se týče jejich práva na zastoupení v zákonodárných sborech podle zásad poměrného zastoupení, kdo násilím znemožní, nebo pokusí se znemožniti vykonání voleb do zákonodárných sborů, žup, obcí a všech volených institucí (nemocenských pokladen, úrazových pojišťoven atd.) ve lhůtě zákonem stanovené;

trestá se za zločin těžkým žalářem od pěti do dvaceti let, za okolností zvlášť přitěžujících těžkým žalářem na doživotí.

Pro případ, že by prvý náš pozměňovací návrh byl zamítnut, činíme tento návrh eventuelní:

§ 1 budiž usnesen v tomto znění:

Kdo strojí spiklenecké úklady republice Československé, a to buď její celistvosti nebo její samostatnosti, nebo její republikánské formě státní, ať sám, ať spolu s jinými, budiž výrokem soudcovským odsouzen, aby byl držán v ochranném vězení, a to za války po celou dobu, až válka bude skončena příměřím nebo mírem, jinak nejdéle na dobu pěti let. Zvláštním zákonem bude ustanoveno, jakým způsobem ochranné vězení bude prováděno.

§ 2 Příprava úkladů

Kdo se s někým spolčí k úkladům o republiku,

kdo vejde k témuž konci ve styk přímý nebo nepřímý s cizí mocí nebo s cizími činiteli, zejména vojenskými nebo finančními,

kdo k témuž konci sbírá branné nebo pomocné síly, je organizuje nebo cvičí,

kdo poskytuje neb opatřuje k témuž konci zbraně, střelivo nebo jiné prostředky,

trestá se za zločin těžkým žalářem od jednoho do pěti let, za okolností zvláště přitěžujících těžkým žalářem od pěti do deseti let.

§ 2 znějž:

Kdo se s někým spolčí k úkladům o republiku za tím účelem, aby násilím změnil nebo pokusil se změniti republikánskou formu státní v monarchickou, aby za účelem zřízení monarchie zastavil ústavní činnost presidenta republiky, aby změnil sociální vymoženosti pracujícího lidu, hlavně zákon o 8hodinném dnu pracovním, aby porušil právo národních menšin a znemožnil volby do zákonodárných sborů, žup, obcí i všech ostatních institucí ve lhůtě zákonem stanovené,

trestá se za zločin těžkým žalářem od jednoho do pěti let, za okolností zvláště přitěžujících těžkým žalářem od pěti do deseti let.

§3 Ohrožení bezpečnosti republiky

  1. Kdo v úmyslu poškoditi republiku ji vydá nebezpečí války nebo nepřátelského činu cizí moci neb ozbrojeného napadení nebo takové nebezpečí zvýší, trestá se za zločin těžkým žalářem od pěti do deseti let, za okolností zvláště přitěžujících těžkým žalářem od deseti do dvaceti let nebo na doživotí.
  2. Kdo způsobí nebo podporuje ozbrojené povstání v republice v úmyslu ohroziti tím její bezpečnost zvenčí, trestá se za zločin těžkým žalářem od jednoho do pěti let, za okolností zvláště přitěžujících žalářem od pěti do dvaceti let.
  3. Kdo za účelem uvedeným pod. č. 1 nebo 2 s někým se spolčí nebo vejde ve styk přímý nebo nepřímý s cizí mocí nebo s cizími činiteli, zejména vojenskými nebo finančními, trestá se za zločin těžkým žalářem od šesti měsíců do pěti let.

§ 3 znějž:

Kdo vědomě pracuje k tomu, aby Československá republika byla vtažena do válečného konfliktu za účelem výboje,

kdo připravuje nebo uzavírá smlouvy, které by zavazovaly Československou republiku zúčastniti se výbojné války a tím působily škodu a nebezpečí obyvatelstvu republiky

kdo ve spojení s cizími finančními nebo politickými činiteli připravuje útok na vymoženosti sociálního zákonodárství Československé republiky anebo chce ohroziti politická a ústavou zajištěná práva pracujícího obyvatelstva republiky,

trestá se za zločin těžkým žalářem od šesti měsíců do pěti let.

HLAVA II – Poškozování republiky a útoky na ústavní činitele

Vládní návrh Návrh KSČ

§4 Prorada

Zmocněnec republiky, který při jednání s cizí mocí poruší své povinnosti, ač ví, že tím poškodí důležitý zájem republiky,

kdo zničí, odstraní, utají, poruší nebo padělá listiny nebo jiné důkazy o právních poměrech republiky k jinému státu, ač ví, že tím poškodí důležitý zájem republiky,

trestá se za zločin žalářem od jednoho do pěti let a spáchal-li čin v úmyslu, aby poškodil republiku, těžkým žalářem od pěti do deseti let.

Spáchal-li viník čin z hrubé nedbalosti, trestá se za přečin tuhým vězením od jednoho měsíce do jednoho roku.

Do § 4 pod č. 1 budiž zařazen nový odstavec tohoto znění:

úředník republiky, nebo člen Národního shromáždění, jenž zneužije své veřejné funkce, aby protekcí nebo jiným jednáním poškodil zájem státu nebo sobě nebo jiným osobám sobě blízkým získal majetkovou výhodu.

§5 Zrada státního tajemství

  1. Kdo vyzradí přímo nebo nepřímo cizí moci skutečnost, opatření nebo předmět, jež vláda tají v důležitém zájmu republiky nebo jež v takovém zájmu mají zůstati utajeny před cizí mocí, kdo vyzvídá takovou skutečnost, opatření nebo předmět, aby je vyzradil přímo nebo nepřímo cizí moci,

    trestá se za zločin žalářem od šesti měsíců do pěti let a spáchal-li čin v úmyslu, aby poškodil republiku, těžkým žalářem od pěti do deseti let.

  2. Kdo hrubou nedbalostí způsobí, že taková skutečnost, opatření nebo předmět se stanou nebo mohou se státi známými cizí moci, ačkoli podle svého veřejného postavení je povinen uchovávati je v tajnosti neb ačkoli mu taková povinnost byla výslovně uložena hledíc na jeho služební nebo smluvní poměr, trestá se za přečin vězením od osmi dnů do šesti měsíců.

Do § 5 jako č. 3 budiž vloženo:

  1. Kritika nesprávností ve státní správě nesmí býti stíhána jako vyzrazování tajemství.

§6 Vojenská zrada

  1. Kdo za války opatřuje nepříteli nějaký prospěch nebo způsobí škodu branné moci nebo vojenským podnikům republiky nebo jejího spojence,

    příslušník republiky, který za války koná službu v nepřátelském vojsku,

    trestá se za zločin těžkým žalářem od tří do pěti let, za okolností zvláště přitěžujících těžkým žalářem od pěti do dvaceti let nebo na doživotí.

  2. Stejně se trestá: kdo vyzradí cizí moci přímo nebo nepřímo skutečnost, opatření nebo předmět, jež mají zůstati utajeny pro obranu republiky,

    kdo vyzvídá takovou skutečnost, opatření nebo předmět, aby je vyzradil přímo nebo nepřímo cizí moci,

    kdo za těmito účely s někým se spolčí nebo vejde ve styk přímý nebo nepřímý s cizí mocí nebo s cizími činiteli, zejména vojenskými nebo finančními.

  3. Kdo vědomě ohrožuje obranu republiky tím, že vyzradí osobně nepovolané skutečnost, opatření nebo předmět, jež mají zůstati utajeny pro obranu republiky, nebo tím, že vyzvídá takovou skutečnost, opatření nebo předmět, aby je vyzradil osobně nepovolané, trestá se, není-li čin přísněji trestný, za zločin žalářem od šesti měsíců do tří let.
  4. Kdo hrubou nedbalostí způsobí, že taková skutečnost, opatření nebo předmět se stanou nebo mohou se státi známými cizí moci, ačkoli podle svého veřejného postavení je povinen uchovávati je v tajnosti neb ačkoli mu taková povinnost byla výslovně uložena hledíc na jeho služební nebo smluvní poměr, trestá se za přečin vězením od osmi dnů do šesti měsíců.

§7 Tresty za některé útoky na život ústavních činitelů

  1. Pokus zločinu vraždy (§134 zákona ze dne 27. května 1852, č. 117 ř. z., §278 zák. čl. V z r. 1878, a §413 zákona ze dne 15. ledna 1855, č. 19 ř. z.), zločin úmyslného zabití člověka (§279 zák. čl. V z r. 1878) i pokus tohoto zločinu trestá se těžkým žalářem doživotním, byl-li spáchán na presidentu republiky nebo na jeho náměstku.
  2. Týmž trestem trestají se tyto činy, byly-li spáchány na předsedovi vlády, členu vlády nebo členu zákonodárného sboru u výkonu jich pravomoci nebo pro tento výkon nebo vůbec pro jejich činnost v životě politickém, jakož i byly-li spáchány na guvernéru Podkarpatské Rusi nebo na členu státního soudu u výkonu jejich pravomoci nebo pro tento výkon.
  3. Ustanovení č. 1 a 2 vztahuje se také na činy, které byly spáchány na bývalém presidentu republiky, jeho náměstku, předsedovi vlády, členu vlády, guvernéru Podkarpatské Rusi a členu státního soudu pro výkon jejich pravomoci, vyjma že tyto osoby byly své hodnosti zbaveny v důsledku rozsudku senátu, rozsudku trestního soudu nebo nálezu disciplinárního.
  4. Trestem uvedeným pod č. 1 se trestá, neustanovuje-li platné právo trestu přísnějšího, ten, kdo spolupůsobí ke spáchání nebo při spáchání vraždy nebo úmyslného zabití člověka za okolností na osobách uvedených pod č. 1 až 3, a to i když čin nebyl dokonán. Ukazuje-li menší míra na menší trestnost, je trestem těžký žalář od deseti do dvaceti let. Této mírnější sazby nelze však užíti na účastníka, je-li pachatelem osoba mladší dvaceti let.
  5. Doživotním těžkým žalářem trestá se také ten, kdo spáchal některý z činů uvedených pod č. 4 v době mezi dokonaným osmnáctým a dvacátým rokem svého věku nebo kdo v tomto věku spolupůsobil ke spáchání nebo při spáchání takového činu, a to i když čin nebyl dokonán. Ukazuje-li menší míra účasti osoby mladší dvaceti let na menší trestnost, je trestem těžký žalář od pěti do dvaceti let.

§8 Tělesné poškození ústavních činitelů

  1. Kdo úmyslně poškodí na těle presidenta republiky nebo jeho náměstka,

    kdo úmyslně poškodí na těle předsedu nebo člena vlády u výkonu jich pravomoci nebo pro tento výkon nebo vůbec pro jejich činnost v politickém životě,

    kdo úmyslně poškodí na těle předsedu zákonodárného sboru, guvernéra Podkarpatské Rusi nebo člena státního soudu u výkonu jich pravomoci nebo pro tento výkon,

    trestá se za zločin žalářem od šesti měsíců do pěti let.

  2. Způsobil-li vinník svým jednáním těžké poškození na těle nebo smrt nebo nebezpečí takového výsledku, je trestem těžký žalář od pěti do dvaceti let.
  3. Měl-li vinník v případě č. 1 nebo 2 úmysl způsobiti poškození těžké, je trestem těžký žalář od pěti do dvaceti let nebo na doživotí.
  4. Spáchal-li vinník čin dříve než dokonal dvacátý rok svého věku, je v případě č. 2 a 3 trestem těžký žalář od dvou do deseti let.
  5. Těmito ustanoveními chráněny jsou také osoby uvedené v §7, č. 3.

§9 Spolčení k útokům na ústavní činitele

Kdo se s někým spolčí k tomu konci, aby byl spáchán zločin uvedený v §7 nebo 8 neb aby takové činy byly páchány,

kdo vědomě podporuje jakýmkoliv způsobem takové spolčení nebo jeho účastníky,

trestá se za zločin žalářem od jednoho do pěti let.

§10 Násilí proti ústavním činitelům neb osobování si jich moci

  1. Kdo užije násilí, aby působil v určitém směru na výkon pravomoci presidenta republiky nebo jeho náměstka, zákonodárného sboru, jeho předsedy, předsednictva, výboru nebo komise, vlády, předsedy nebo člena vlády nebo guvernéra Podkarpatské Rusi neb aby jim v takovém v takovém výkonu bránil nebo jej mařil,

    kdo proti nim užije násilí za výkon jich pravomoci,

    trestá se za zločin žalářem od jednoho do pěti let, za okolností zvláště přitěžujících těžkým žalářem od pěti do deseti let.

  2. Kdo svépomocně sám nebo ve spojení s jinými si osobuje pravomoc vyhrazenou presidentu republiky, zákonodárnému sboru, vládě, guvernéru Podkarpatské Rusi, sboru vykonávajícímu trestní soudnictví nebo veřejnou správu, trestá se zločin žalářem od šesti měsíců do jednoho roku, za okolností zvláště přitěžujících těžkým žalářem od jednoho do pěti let.

Do § 10 jako č. 3:

  1. Ustanovení tohoto paragrafu nevztahují se na činnost členů zákonodárných sborů, ať v zákonodárném sboru samotném či mimo něj.

§11 Urážka presidenta republiky

  1. Kdo před dvěma nebo více lidmi presidentu republiky nebo jeho náměstku na cti ublíží vyhrůžkou zlého nakládání nebo jiným hrubě zneuctívajícím projevem nebo ho uvede ve veřejný posměch,

    kdo pronese o něm obvinění, věda, že tím vážně ohrozí jeho čest,

    trestá se za přestupek vězením od osmi dnů do šesti měsíců.

  2. Dopustí-li se vinník činu veřejně nebo tváří v tvář presidentu republiky (jeho náměstku) neb opětovně před dvěma nebo více lidmi při různých příležitostech nebo ho tělesně ztýrá, trestá se za přečin vězením od jednoho měsíce do jednoho roku.
  3. Důkaz pravdy i přesvědčení o pravdě je vyloučen.

§ 11 znějž: Urážka presidenta republiky

Kdo ublíží na cti presidentu republiky, budiž pro takový přestupek potrestán vězením až do jednoho měsíce, avšak jenom tehdy, jestliže president si takové potrestání nezapoví.

Za tím účelem musí býti každé takové oznámení ihned sděleno s kanceláří presidentovou a může v řízení býti pokračováno jen tehdy, jestliže odtamtud do 8 dnů nebylo stíhání zapovězeno.

Důkaz o pravdě jest připuštěn.

§12 Nepřekážení nebo neoznámení trestných podniků

  1. Kdo opomine překaziti trestné činy uvedené v §1, 2, 6 až 9, ačkoli tak mohl učiniti snadno a bez nebezpečí pro sebe a osoby blízké,

    kdo se doví věrohodným způsobem, že se chystá takový zločinný podnik nebo že byl spáchán čin uvedený v §6, čís. 2 a 3 a opomine to neodkladně oznámiti věrohodným způsobem úřadu neb ohroženému,

    trestá se za zločin žalářem od šesti měsíců do jednoho roku.

  2. Má-li vinník zvláštní povinnost čin překaziti neb oznámiti nebo jednal-li v úmyslu pachatele podporovati, je trestem těžký žalář od jednoho roku do pěti let.
  3. Neoznámení není trestné, dověděl-li se vinník o podniku v době, kdy již bylo od něho upuštěno, leč jde-li o vojenskou zradu podle §6, čís. 2 a 3.
§ 12 osnovy budiž škrtnut.

HLAVA III. – Ohrožování míru v republice a vojenské bezpečnosti její

Vládní návrh Návrh KSČ

§13 Nedovolené ozbrojování

  1. Kdo bez úředního povolení:

    opatří přechovává nebo jinému přenechá dělo, kulomet, samostříl (automatickou pušku), ruční granát, minomet, plamenomet nebo zbraň podobné účinnosti nebo součástky, jichž je nezbytně zapotřebí k užití takové zbraně,

    hromadí nebo rozděluje ruční nebo střelné zbraně, střelivo, vojenským účelům sloužící třaskaviny nebo jedovaté plyny,

    tvoří ozbrojené skupiny nebo je cvičí v zacházení se zbraní,

    trestá se za zločin žalářem od jednoho měsíce do jednoho roku.

  2. Jednal-li vinník vědomě k účelům pozdvižení nebo vzbouření (vzpoury), trestá se těžkým žalářem od šesti měsíců do pěti let.
  3. Kdo se zúčastní ozbrojené skupiny, věda, že jejím účelem je pozdvižení nebo vzbouření (vzpoura), trestá se zločin žalářem od jednoho měsíce do dvou let.
  4. Kdo opomine neodkladně a věrohodným způsobem oznámiti úřadu nedovolené ozbrojování (čís. 1 až 3), o němž se dověděl věrohodným způsobem, ačkoliv tak mohl učiniti snadno a bez nebezpečí pro sebe a osoby blízké, trestá se za přečin tuhým vězením od osmi dnů do šesti měsíců.
  5. Vyzve-li státní správa obyvatelstvo vyhláškou, aby vydalo zbraně, nebude za nedovolené ozbrojování potrestán, kdo zbraně odevzdá úřadu ve lhůtě stanovené vyhláškou.

§14 Rušení obecného míru

  1. Kdo veřejně nebo před více lidmi nebo více lidí pobuřuje proti státu pro jeho vznik, proti jeho samostatnosti nebo demokraticko-republikánské formě,

    trestá se přečin tuhým vězením od jednoho měsíce do dvou let.

  2. Kdo veřejně popuzuje k násilnostem nebo jiným nepřátelským činům proti jednotlivým skupinám obyvatelů pro jejich národnost, jazyk, rasu nebo náboženství nebo proto, že jsou bez vyznání, trestá se za přečin tuhým vězením od jednoho měsíce do jednoho roku.
  3. Kdo veřejně popuzuje k zášti proti jednotlivým skupinám obyvatelů pro jejich národnost, jazyk, rasu nebo náboženství nebo proto, že jsou bez vyznání, trestá se za přečin vězením od čtrnácti dnů do šesti měsíců.
  4. Kdo veřejně popuzuje k násilnostem nebo jiným nepřátelským činům proti jednotlivci pro jeho národnost, jazyk, rasu nebo náboženství nebo proto, že je bez vyznání, trestá se za přečin vězením od osmi dnů do tří měsíců.
  5. Stejně se trestá, kdo veřejně způsobem surovým nebo štvavým hanobí republiku, národ nebo národní menšinu tak, že to může snížiti vážnost republiky neb ohroziti obecný mír v republice nebo její mezinárodní vztahy.
§ 14 osnovy budiž škrtnut.

§15 Výzva k neplnění zákonných povinností nebo k trestným činům

  1. Kdo vybízí k hromadnému neplnění veřejnoprávních povinností, uložených zákonem, trestá se za přečin tuhým vězením od čtrnácti dnů do jednoho roku.
  2. Kdo veřejně podněcuje ke zločinu nebo přečinu, trestá se za přečin tuhým vězením od osmi dnů do jednoho roku.
  3. Podněcoval-li vinník ke zločinu uvedenému v §1, 2, 7 nebo 8 nebo ke zločinu vojenskému nebo k hromadnému páchání přečinu podle §47 až 51 branného zákona ze dne 19. března 1920, č. 193 Sb. z. a n., trestá se za zločin žalářem od šesti měsíců do pěti let.
  4. Kdo veřejně vybízí k hromadnému páchání přestupku, trestá se za přestupek vězením od tří dnů do tří měsíců.
  5. Vinník není podle ustanovení odst. 2 a 4 trestný, podněcoval-li k přečinu nebo přestupku, stíhanému jen na žádost (soukromý návrh) poškozeného.
§ 15 osnovy budiž škrtnut.

Při zamítnutí budiž přidáno jako čís. 6 do §u 15 toto ustanovení:

Veřejnoprávními povinnostmi ve smyslu tohoto paragrafu nelze rozuměti povinnosti vyplývající z pracovního nebo služebního poměru státních zaměstnanců.

§16 Schvalování trestných činů

  1. Kdo veřejně vychvaluje nebo výslovně schvaluje zločin nebo přečin nebo jinak projevuje s ním souhlas,

    kdo veřejně vychvaluje nebo oslavuje pachatele pro takový čin,

    kdo, předem se s pachatelem nedohodna, jakýmkoli způsobem jej za takový čin odmění, neb, aby tím projevil souhlas s jeho činem, poskytne mu náhradu za peněžitý trest nebo jiný plat rozsudkem trestního soudu mu uložený nebo s týmž úmyslem veřejně sbírá takový peněžitý trest nebo náhradu,

    trestá se za přečin vězením od osmi dnů do jednoho roku.

  2. Jde-li o zločin uvedený v §1, 2, 7 nebo 8, trestá se vinník za zločin žalářem od šesti měsíců do tří let.
  3. Kdo do jednoho roku po spáchání zločinu uvedeného v §7 nebo 8 v tiskopise nebo rozšířením spisu uveřejní, veřejně předvádí, vystavuje nebo rozšiřuje obraz pachatelův, trestá se, nestalo-li se to k účelům vědeckým nebo na žádost úřadu k účelům trestního řízení, za přestupek trestem peněžitým od 50 Kč do 10 000 Kč nebo vězením od tří dnů do jednoho měsíce.
  4. Vinník není trestný podle odst. 1, jde-li o přečin, stíhaný jen na žádost (soukromý návrh) poškozeného.
§ 16 navrhujeme škrtnouti.

Kdyby se tak nestalo, znějž takto:

Zřizování vězeňských fondů politických stran na podporu jich příslušníků odsouzených pro politické delikty nebo na podporu členů jejich rodin není trestno podle ustanovení tohoto paragrafu.

§17 Sdružování státu nepřátelské

  1. Kdo založí tajnou organisaci, jejímž účelem je podvraceti samostatnost, ústavní jednotnost nebo demokraticko-republikánskou formu státu,

    kdo znaje účel takového sdružení k němu přistoupí, s ním se stýká, jeho činnosti jakýmkoli způsobem se zúčastní, je nebo jeho členy v jich podvratných snahách hmotně nebo jakýmkoli jiným způsobem podporuje,

    trestá se za přečin tuhým vězením od jednoho měsíce do dvou let.

    Tajnou organizací je i taková, která, majíc ve skutečnosti účel uvedený v odst. 1, předstírá jiný účel.

  2. Úředník, který se doví o organisaci uvedené v odst. 1 neb o jejích schůzkách a opomine to oznámiti podle své povinnosti, trestá se za přečin tuhým vězením od jednoho do tří měsíců, za okolností zvláště přitěžujících tuhým vězením od tří měsíců do jednoho roku.
§ 17 navrhujeme škrtnout.
Pro případ, že by tento návrh byl zamítnut, navrhujeme:

Jako poslední odstavec čísla 1 §u 17 budiž vsunuta věta:

Politické strany, které veřejně vyhlásí a veřejně zastávají svůj program, jakož i jejich organisace, za tajné organisace považovány býti nemohou.

§18 Šíření nepravdivých zpráv

  1. Kdo veřejně sděluje, nebo jinak rozšiřuje nepravdivou zprávu, již pokládati za pravdivou nemá dostatečných důvodů, ač ví, že tím vážně znepokojí obyvatelstvo nějakého kraje nebo místa nebo část tohoto obyvatelstva, trestá se za přestupek trestem peněžitým od 50 do 10 000 Kč nebo vězením od tří dnů do tří měsíců.
  2. Kdo veřejně sděluje nebo jinak rozšiřuje nepravdivou zprávu, ač ví, že tím poškozuje bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost nebo pořádek nebo že tím způsobuje zdražování předmětů potřeby, překotné a hromadné koupě nebo prodeje nebo překotné a hromadné vybírání vkladů, trestá se za přečin vězením od osmi dnů do tří měsíců.
  3. Ví-li vinník, že zpráva je nepravdivá, trestá se v obou případech (č. 1 a 2) za přečin tuhým vězením od osmi dnů do šesti měsíců.
§ 18 budiž škrtnut.

§19 Návrat členů bývalé panovnické rodiny nebo podpora takového návratu

  1. Člen bývalé panovnické rodiny Habsbursko-lotrinské a potomek takového člena, jež bez svolení vlády vstoupí nebo zdržuje se na území Československé republiky,

    kdo ho při tom jakýmkoli způsobem podporuje nebo dověda se věrohodným způsobem o jeho zatajovaném pobytu na území Československé republiky, úřadu to neoznámí neodkladně a věrohodným způsobem,

    trestá se za přečin tuhým vězením od šesti měsíců do jednoho roku.

  2. Byl-li vinník již před tím pro takový čin pravoplatně odsouzen nebo měl-li zvláštní povinnost návrat a pobyt takové osoby oznámiti, trestá se za zločin žalářem od jednoho roku do pěti let.

V § 19 do odstavce 2. za slova „právoplatně odsouzen“ vložit:

nebo je-li členem bývalé velkostatkářské šlechty.

§20 Hrubá neslušnost

Kdo hrubou neslušností ruší výkon pravomoci presidenta republiky, jeho náměstka, zákonodárného sboru, jeho předsedy nebo předsednictva, výboru nebo komise, vlády, jejího předsedy nebo člena nebo guvernéra Podkarpatské Rusi, aby snížil jejich vážnost,

kdo potupí jméno republiky, její znak, vlajku nebo barvy nebo vypodobení presidenta republiky, nebo kdo je poškodí neb odstraní, aby snížil vážnost republiky nebo presidenta republiky,

trestá se za přestupek vězením od osmi dnů do šesti měsíců.

§ 20 budiž škrtnut.

§21 Svádění nebo pomáhání k vojenským zločinům nebo nadržování jim

  1. Kdo navede nebo hledí navésti k vojenskému zločinu nebo při takovém zločinu pomáhá, trestá se za zločin žalářem od šesti měsíců do pěti let.
  2. Stejně se trestá, kdo pachateli vojenského zločinu po spáchání jeho nadržuje ukrýváním nebo pomáháním k útěku nebo na útěku.
  3. V případě č. 2 není vinník trestný, nadržoval-li osobě blízké.

§22 Nedovolené najímání vojska

Kdo bez dovolení vlády najímá příslušníka republiky pro vojenskou službu cizí moci nebo kdo najímání takové zprostředkuje, trestá se za zločin žalářem od šesti měsíců do pěti let.

§23 Nedovolené zpravodajství

Kdo tiskem uveřejní zprávu o síle, válečné zdatnosti nebo pobytu vojska neb o jiném zařízení republiky nebo jejího spojence, zavedeném k obraně, ač to bylo úředně zakázáno neb ač mohl ze zprávy nebo jiných okolností věděti, že uveřejněním ohrožuje zájem státu,

kdo tiskem uveřejní zprávu o mimořádných zařízeních k udržení neb obnovení pokoje, ač to bylo úředně zakázáno,

trestá se za přečin vězením od osmi dnů do šesti měsíců.

§24 Ohrožování obrany republiky

  1. Kdo proti zákazu dopraví do ciziny zbraně, střelivo nebo jiný válečný materiál, trestá se za přečin vězením od jednoho měsíce do jednoho roku.
  2. Kdo bez úředního povolení zhotoví popis, plán, nákres nebo snímek některého zařízení neb opatření na obranu republiky,

    kdo bez úředního povolení úřední plány, nákresy, snímky nebo spisy o takových zařízeních neb opatřeních opíše, obkreslí neb ofotografuje nebo jinému dá nebo nechá opsati, obkresliti neb ofotografovati,

    kdo bez úředního povolení uvedené předměty sobě nebo jinému opatří neb uveřejní, trestá se, není-li čin přísněji trestný, za přestupek peněžitým trestem od 50 Kč do 10 000 Kč nebo vězením od osmi do šesti měsíců.

§25 Ohrožováním veřejné správy orgánem moci veřejné

Orgán moci veřejné, který vykonávaje svůj úřad úmyslným jednáním neb úmyslným opominutím proti zákonům ústavním nebo proti zákonům a nařízením, vydaným na provedení zákonů ústavních, ohrožuje zájmy veřejné správy, trestá se, není-li čin jeho přísněji trestný, za přestupek pokutou do 10 000 Kč nebo vězením do tří měsíců, a to dohlédacím úřadem správy státní přímo nadřízeným a není-li takového, úřadem, který určí vláda.

§26 Neodstranění nebo zřízení nedovolených pomníků

  1. Politický (státní policejní) úřad může naříditi, aby byly odstraněny pomníky, nápisy a jiné památky umístěné na veřejném místě nebo tak, že jsou viditelné z veřejného místa, jsou-li rázu protistátního nebo jsou-li zřízeny některému členu rodin panovavších v Rakousku, Uhersku nebo Rakousko-Uhersku, v říši Německé nebo některému členu dynastií panovavších r. 1914 na půdě říše Německé.

    Tentýž úřad může také zakázati zřizování takových pomníků, nápisů a památek na příště.

    Za pomníky nebo památky považují se zejména i poprsí, desky, obrazy, znaky a odznaky.

    Místem veřejným rozumějí se ve smyslu tohoto ustanovení náměstí, ulice, veřejné cesty, sady, veřejné sbírky, lázně, školy, výčepní a zábavní místnosti a jiná veřejně přístupná prostranství a místnosti.

  2. Nevyhoví-li ten komu bylo pravomocně nařízeno, aby odstranil takový pomník, nápis nebo památku, tomuto nařízení ve stanovené lhůtě,

    kdo přes zákaz zřídí nový takový pomník, nápis nebo památku,

    trestá se politickým (státním policejním) úřadem za přestupek pokutou do 10 000 Kč nebo vězením do tří měsíců neb obojím trestem. Na Slovensku a v Podkarpatské Rusi v místech, kde není státního policejního úřadu, vydává trestní nález administrativní vrchnost policejní.

§ 26 budiž škrtnut.

HLAVA IV. – Závěrečná ustanovení

Vládní návrh Návrh KSČ

§27 Účinná lítost

  1. Pro úklady (§1), jich přípravu (§2), ohrožení bezpečnosti republiky (§3) nebo vojenskou zradu (§6) není trestný, kdo dobrovolně a ne proto, že jeho jednání bylo odhaleno, od něho upustí a buď učiní oznámení úřadu včas, kdy škodlivý výsledek mohl býti zamezen, nebo sám jej zamezí nebo napraví.
  2. Účastník na spolčení k úkladům (§2), k ohrožení bezpečnosti republiky (§3), k vojenské zradě (§6) nebo k útokům na ústavní činitele (§9) není pro tento čin trestný, jestliže dříve, než bylo podniknuto ještě něco jiného než spolčení, a ne proto, že spolčení bylo odhaleno, buď způsobil, že od podniku bylo upuštěno, nebo spolčení úřadu oznámil.
  3. Oznámením trestného podniknutí nestává se beztrestným ten, kdo v úmyslu, aby je vyzradil úřadu, je nastrojil nebo naváděl k účasti na něm.

§28 Vyměřování trestu

  1. Za přitěžující budiž pokládáno zejména, že čin byl spáchán se zbraní, ze zištnosti, osobami společnými, orgánem moci veřejné, duchovním, školním učitelem nebo na místech nebo za okolností vyžadujících zvláštní vážnosti (jako jsou veřejnoprávní sbory, úřady, školy, místa, pro bohoslužbu), pokud již zákon sám na tyto okolnosti zvláště nehledí.
  2. Snížiti dočasný trest na svobodě pod dolejší hranici trestní sazby a zaměniti jeho způsob za mírnější je vyloučeno, jde-li o zločin uvedený v §1, §2, §6, č. 1 až 3, §7, č. 4 při sazbě od pěti do dvaceti let. V ostatních případech nemá soudce tohoto práva, byl-li čin v tomto zákoně uvedený spáchán v době války nebo v době, kdy byl veřejný pořádek porušen ve větším rozsahu a k jeho obnovení bylo nutno užíti mimořádné moci, vyjímajíc, že šlo o přečin §5, č. 2, §6, č. 4, §11 a §16, č. 1 neb o přestupek §20.
  3. Jinak může soudce užíti tohoto práva s obmezením, že, je-li zákonnou sazbou těžký žalář nejméně pětiletý, nesmí uložiti trest mírnější než žalář jednoho roku, a je-li zákonná sazba těžký žalář nejméně desetiletý, trest mírnější než žalář tří let. Místo těžkého žaláře doživotního nesmí uložiti trest mírnější než těžký žalář desetiletý.
  4. Byl-li na osobách a za okolností uvedených v §7 spáchán zločin vraždy, může soud místo trestu smrti uložiti toliko doživotní těžký žalář (káznici).

§29 Trest peněžitý a zabavení jmění

  1. Za čin trestný podle tohoto zákona může soud vedle trestu na svobodě uznati také trest peněžitý, zejména byl-li čin spáchán ze zištnosti nebo v úmyslu poškoditi republiku. Tento trest je vyměřiti za přestupek od 50 Kč do 10 000 Kč, za přečin od 200 Kč do 50 000 Kč a za zločin od 1 000 Kč do 500 000 Kč.
  2. Peněžité tresty a pokuty uložené podle tohoto zákona připadají státu.
  3. Odsoudí-li soud pro zločin uvedený v §1 až 5 nebo v §6, č. 1 a 2, může vyřknouti, že ze jmění odsouzeného určitá část připadá státu jako náhrada za škodu činem způsobenou. O zajištění a dobývání této náhrady platí ustanovení §18 o trestání válečné lichvy ze 17. října 1919, č.568 Sb. z. a n.

§30 Trest náhradní

Doba náhradního trestu za nedobytný trest peněžitý budiž stanovena podle zavinění.

Uznal-li soud na trest peněžitý jako vedlejší, vyměří náhradní trest stejným druhem trestu jako trest hlavní.

Doba náhradního trestu nesmí převyšovati jeden rok a dohromady s hlavním trestem meze zákonné sazby.

Je-li trestem hlavním na svobodě dvaceti let na doživotí, trest náhradní se vůbec neuloží.

§31 Zabrání a propadnutí

Má-li obviněný ve svém majetku předměty, o něž se trestným činem obohatil, nebo jiné předměty, jež si za ně opatřil, nebo hodnotu takových předmětů, může soud prohlásiti, že tyto předměty nebo jich hodnota se zabírají ve prospěch státu.
Předměty, jimiž trestný čin byl podniknut nebo které trestným činem byly vyrobeny nebo získány nebo které jsou zřejmě určeny ke spáchání trestného činu, může soud prohlásiti propadlými ve prospěch státu, nehledě k výsledku trestního řízení, ohrožují-li bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost nebo veřejný pořádek. Nenáležejí-li tyto předměty obviněnému, rozhodne o propadnutí sborový soud první stolice, u něhož trestní řízení se vede nebo v jehož obvodě se předměty nalézají, ve shromáždění tří soudců v neveřejném sedění po slyšení veřejného žalobce a zúčastněné strany. Na toto rozhodnutí mohou obě strany podati do tří dnů stížnost, o níž rozhodne sborový soud druhé stolice.

§32 Ztráta čestných práv občanských

Uzná-li soud pro zločin uvedený v tomto zákoně na trest nejméně jednoho roku, vysloví zároveň jako vedlejší trest, že odsouzený pozbývá čestných práv občanských. Totéž vysloví soud, když uzná pro zločin na trest kratší jednoho roku, byl-li spáchán z pohnutek nízkých a nečestných.

Ztráta čestných práv občanských znamená:

  1. trvalou ztrátu vyznamenání, řádů a čestných odznaků, veřejných služeb, hodností a funkcí, akademických hodností a povolání, pro něž taková hodnost je podmínkou, jakož i ztrátu odpočivných a zaopatřovacích požitků, platů z milosti i všelikých jiných platů z peněz veřejných,
  2. ztrátu způsobilosti k nabytí a opětnému nabytí práv uvedených pod č. 1,
  3. ztrátu práv voliti a volen neb povolán býti k veřejné funkci nebo hlasovati ve věcech veřejných.

Ztráta čestných práv občanských nastane právní mocí rozsudku a trvá, pokud jde o způsobilost k nabytí neb opětnému nabytí akademických hodností a povolání pro něž taková hodnost je podmínkou, až do vykonání trestu, pokud jde o způsobilost k nabytí neb opětovnému nabytí jiných práv uvedených v odstavci druhém č. 1, po dobu, kterou určí soud od tří do deseti let, a pokud jde o ztrátu práva uvedeného v odstavci druhém č. 3, tři léta.

Tato doba počítá se v obou případech posléze uvedených od vykonání nebo prominutí trestu nebo promlčení jeho výkonu.

§33 Vypovědění

Je-li cizinec odsouzen za zločin podle tohoto zákona na dobu nejméně jednoho roku, vysloví soud zároveň že odsouzený se vypovídá z území republiky.

V ostatních případech odsouzení podle tohoto zákona může to soud učiniti, byla-li předem ohrožena bezpečnost státu, veřejná bezpečnost nebo veřejný pořádek.

§34 Zastavení periodického tiskopisu

  1. Uzná-li soud v trestním řízení proti určité osobě nebo v řízení podle §492 a 493 trestního řádu ze dne 23. května 1873, č. 119 ř. z., že obsahem periodického tiskopisu byl spáchán zločin nebo přečin uvedený v §1, §3, §5 č. 1, §6 č. 2 a 3, §14 č. 1, 2 a 3, §15 č. 3, §16 č. 2, §17 č. 1, §21 č. 1, §§22 a 23 a že hledíc na předcházející taková rozhodnutí učiněná v době poměrně krátké o témž tiskopisu, byť i pod jiným názvem vydávaném, je se důvodně obávati, že budou uvedené trestné činy obsahem téhož tiskopisu nadále páchány, může zároveň vysloviti, že vydávání jeho může býti zastaveno.

    Tento výrok lze bráti v odpor týmiž opravnými prostředky jako výrok o trestu nebo v řízení podle §492 a 493 tr. ř. opravnými prostředky uvedenými v §493 a 494 tr. ř.

    Nabyl-li výrok právní moci, může politický úřad druhé stolice naříditi zastavení tiskopisu, a to u tiskopisů, vycházejících alespoň pětkrát týdně, nejdéle na jeden měsíc, u tiskopisů, vycházejících alespoň třikráte týdně, nejdéle na dva měsíce a u ostatních tiskopisů nejdéle na šest měsíců. Proti tomuto zastavení není opravných prostředků. Výrok soudní pozbývá účinnosti, nebylo-li zastavení nařízeno nejpozději do roka, u tiskopisů, vycházejících alespoň pětkrát týdně, nejpozději do šesti měsíců od právní moci tohoto výroku.

  2. Kdo periodický tiskopis, jehož vydávání bylo zastaveno, dále vydává, trestá se za přečin vězením od osmi dnů do tří měsíců a byl-li pro tento přečin již potrestán, tuhým vězením od čtrnácti dnů do šesti měsíců.
  3. Má-li tiskový úřad za to, že zastavený tiskopis je vydáván nebo podle oznámení jemu učiněného má býti vydáván dále pod jiným jménem, zakáže toto vydávání neb odmítne vzíti oznámení na vědomí, uveda tento důvod. To platí i když rozhodnutí soudu, kterým bylo vysloveno, že vydávání tiskopisu může býti zastaveno, nenabylo ještě právní moci.

    Stížnost na toto opatření tiskového úřadu nemá odkladného účinku.

    Kdo přes to tiskopis dále vydává nebo jej vydávati započne, trestá se podle ustanovení uvedeného pod č. 2.

§35 Podmínečné odsouzení

U osob starších osmnácti let je podmínečné odsouzení vyloučeno, jde-li o zločin podle tohoto zákona, vůbec, jde-li o přečin nebo přestupek, vyžaduje-li veřejný zájem výkonu trestu.

§36 Příslušnost a obžaloba

Konati hlavní přelíčení o obžalobě pro zločiny v §1, §3 č.1, §4 č.1, §5 č.1, §7, pro zločin podle §8, spáchaný na presidentu nebo jeho náměstku, pro zločin podle §8 č. 2 až 5, spáchaný na ostatních osobách tam uvedených, a pro zločin podle §10 č.2, pokud jde o osobování si pravomoci vyhrazené presidentu republiky, zákonodárnému sboru, vládě nebo guvernéru Podkarpatské Rusi, přísluší státnímu soudu. To platí, i když zločin byl spáchán před účinností tohoto zákona, pokud obžaloba v této době nenabyla ještě právní moci. Složení státního soudu a řízení před ním upravuje zvláštní zákon.

Konati hlavní přelíčení o obžalobě pro zločiny uvedené v §2, §3 č. 2, §6 č. 1 a §10 č. 1 přísluší soudu porotnímu, navrhuje-li státní zástupce v obžalovaném spise, aby byl trest uložen podle zákonné sazby vyšší pěti let.

Trestní řízení pro ostatní zločiny a přečiny podle tohoto zákona náleží sborovým soudům první stolice, a to i když byly spáchány obsahem tiskopisu.

Řízení pro přestupky podle tohoto zákona náleží, není-li v něm jinak stanoveno, soudům okresním, a to jde-li o přestupek §11 č. 1 okresnímu soudu v sídle sborového soudu první stolice.

Ustanovení §6 až 8 zákona z 22. prosince 1921, č. 471 Sb. z. a n. nelze užíti.

Činy podle tohoto zákona trestné soudem stíhají se na obžalobu veřejnou.

§37 Stíhání osob vojenských

Ustanovení tohoto zákona platí také pro osoby podřízené vojenské soudní pravomoci.

Pro činy spáchané za války zůstávají v platnosti přísnější trestní sazby stanovené trestními zákony vojenskými.

Konati hlavní přelíčení v případech uvedených v §36, odst. 1. náleží státnímu soudu. V ostatních případech náleží trestní stíhání zločinů a přečinů divisním soudům, stíhání přestupků soudem trestaných brigádním soudům.

Trestní stíhání činů spáchaných za války náleží ve všech případech soudcům vojenským.

Ustanovení §6 až 8 zákona z 22. prosince 1921, č. 471 Sb. z. a n. nelze užíti.

§38 Stíhání cizinců

Podle tohoto zákona bude potrestán i cizinec, jenž se dopustil v cizině trestného činu uvedeného v §1 až 9 a §17.

V případě §6 není cizinec trestný, dopustil-li se činu, vykonávaje právo zaručené právem mezinárodním.

§39 Výklad jednotlivých výrazů tohoto zákona

  1. Násilím je nejen skutečný čin násilný, nýbrž i nebezpečná výhružka bezodkladným násilným činem.
  2. Veřejně je čin vykonán, byl-li spáchán v tiskopise nebo v rozšiřovaném spise, ve shromáždění nebo před zástupem.
  3. Doba válečná počíná se dnem, kdy demobilisace podle demobilisační vyhlášky má býti skončena, a není-li v ní uveden takový den, uplynutím dvou měsíců ode dne této vyhlášky.
  4. Osobami blízkými jsou ony, k nimž je ten, o něhož jde, v takovém poměru rodinném nebo poměru obdobném, že by újmu jimi utrpěnou pociťoval jako újmu vlastní.

§40 Zvláštní ustanovení pro Slovensko a Podkarpatskou Rus

  1. Činy uvedené v §11, č. 1 a v §20 trestají se jako přečiny.
  2. Pokus přečinů podle tohoto zákona je trestný.

§41 Poměr k dosavadním ustanovením

  1. Kde jiné zákony mluví o velezradě, rozumí se tím trestné činy uvedené v §1 až 3 tohoto zákona.
  2. Kde jiné zákony mluví o zločinu vyzvědačství, rozumí se tím zločin, uvedený v §6, č. 2 a 3 tohoto zákona.
  3. Zrušují se tato ustanovení:
    1. z trestního zákona ze dne 27. května 1852 , č. 117 ř. z.: §58 až 67, 92, 220 až 222, 285 až 299, 302, 308; dále §213 a 215, pokud se vztahují na §60, 61, 67 a 92; z §305 první věta vůbec a druhá věta, pokud se vztahuje na §302 a 305; z §310 odstavec první vůbec a odstavec druhý, pokud se vztahuje na §308 a 310;
    2. z trestního zákona čl. V z r. 1878; §126 až 152, 158, 161, 171 až 174, 453 až 459;
    3. ze zákona o přestupcích čl. XL z roku 1879; §33, 34, č.1 a 3, 37, 39 a 109;
    4. z trestního zákona vojenského ze dne 15. ledna 1855, č. 19 ř. z. s výhradou §37 odst. 2 tohoto zákona na ochranu republiky: §306 až 319, 321 až 331, 334 až 341, 343, 539 až 554, 559, 565; dále z §562 první věta vůbec a druhá věta, pokud se vztahuje na §559 a 562; z §567 odstavec první vůbec a odstavec druhý, pokud se vztahuje na §565 a 567;
    5. čl. I.,II. a IX. zákona ze dne 17. prosince 1862, č. 8 ř. z. z r. 1863, a cís. nařízení z 9. června 1915, č. 156 ř. z.;
    6. ze zákonného článku LXIII z r. 1912: §18, 19, 22, 23, 26 a 27; zák. čl. XXXIV z r. 1913 a zákonný článek XVIII z r. 1915.

    Rovněž se zrušují veškerá ostatní ustanovení odporující tomuto zákonu.

§42 Zanedbání povinné péče

Článek III. čís. 5 zákona z 15. října 1868, čís. 142 ř. z. bude zníti takto:

Kdo se dopustí podle předcházejících ustanovení zanedbání povinné péče, trestá se za přestupek a to, zakládá-li obsah tiskopisu zločin, vězením od osmi dnů do tří měsíců, a zakládá-li přečin, peněžitým trestem od 50 Kč do 3 000 Kč.

Zakládá-li obsah tiskopisu zločin nebo přečin uvedený v §1, §3, §5, č. 1, §6, č. 2 a 3, §14, č. 1 a 2, §15, č. 3 nebo §16, č. 2 zákona na ochranu republiky, trestá se vinník za přečin tuhým vězením od čtrnácti dnů do šesti měsíců.

Vedle tohoto trestu může býti uznáno na trest peněžitý od 100 Kč do 10 000 Kč. Bylo-li by podle §35 uvedeného zákona vyloučeno podmínečné odsouzení pro trestný čin spáchaný obsahem tiskopisu, je vyloučeno též podmínečné odsouzení pro tento přečin.

§43 Zákon o třaskavinách

V příloze uvedené znění zákona ze dne 27. května 1885, čís. 134 ř. z. o opatřeních oproti obecně nebezpečnému užívání třeskavin a obecně nebezpečnému zacházení s nimi prohlašuje se za autentické. Ustanovení tohoto zákona rozšiřuje se vyjímajíc §11 na Slovensko a Podkarpartskou Rus a vyjímajíc §11 a 13 na osoby podřízené pravomoci soudců vojenských.

O činech trestných podle uvedeného zákona platí ustanovení §28, odst. 1, druhé věty odst. 2 a odst. 3, §32, §33, §35 a §40, čís. 2.

§44 Účinnost a výkon zákona

Tento zákon nabude účinnosti osmým dnem po vyhlášení.

Jeho výkon ukládá se všem členům vlády.

Celá hlava IV. budiž škrtnuta.

Navrhujeme, aby název zákona zněl: „Zákon ze dne …… 1923 na ochranu republiky proti monarchismu.“